Němci v našem pohraničí v době předmnichovské

Všichni Němci v našem pohraničí byli československými občany, kteří měli stejná občanská práva jako Češi. V 30. letech 20. století docházelo k diferenciaci německého obyvatelstva. Konrád Henlein se svou „Sudetendeustche Partei“ časem posiloval. Henleinovci se začali označovat za tzv. sudetské Němce. Budovali své „ochranné jednotky“, ordnery a později fereikorps. Na druhé straně bylo původně silné seskupení německých sociálních demokratů a komunistů. Když začínal teror henleinovců, začaly vytvářet pro svou ochrany zpočátku Rotewehr, později nazývanou Republikanische Wehr.

Mezi henleinovci, tedy tzv. sudetskými Němci, a německými antifašisty docházelo k sílicím potyčkám. Postupně znacizovaní henleinovci viděli v antifašistech zrádce němectví.

Němečtí antifašisté se družili s Čechy. Organizovali společně nejrůznější společenské akce. Jejich děti, štvané v německých školách, přecházeli někdy do českých škol. Tito Němci stáli pevně za Československou republikou. Byli připraveni ji hájit i se zbraní v ruce. Dokonce někteří z nich vstoupili i jednotek „Stráže obrany státu“, další spolupracovali s našimi vojenskými oddíly. Hlásili se i ke zpravodajské činnosti, ač tím hodně riskovali.

V době mobilizace stáli věrně při našem boku. Když mnichované zničili naši republiku, část antifašistických Němců odjížděla s posledními vlaky do vnitrozemí. Odtud se některým z nich podařilo odejít do bezpečného zahraničí. Ti, co zůstali, velmi riskovali. Naše státní pomnichovské orgány pracovaly již pod německým „velením“. A tak byly pod dozorem našich četníků dopraveni zpět do tehdy již německého našeho pohraničí. Cestou však se mnohým z nich podařilo uprchnout. Naši četníci, ne však všichni, dělali, že nic nevidí.

Když vlaky s nimi přijeli do jejich bývalých domovů, čekala je krutá pomsta od jejich henleinovských „přátel“. Ti v nich viděli zrádce německé věci. Bití až do krve, někdy i mučení předcházelo jejich odtransportování na převýchovu do koncentračních táborů, později do německých „zvláštních“ vojenských jednotek. Jen část německých antifašistů se z KT vrátila domů. Byly případy, když se dozvěděli, kdo je udal, vyřídili si to s nimi, někdy i krvavě.

Německým antifašistům, z nich někteří i s námi v 90. letech spolupracovali, psali též pro nás, patří náš dík a úcta. Kéž by bývalo na 90 tisíc německých antifašistů, kteří dobrovolně opustili Československo, raději zůstali. Tak, jak se na ně dříve mohli spolehnout naši otcové, tak jsme i my mohli počítat s nimi. Ještě dodnes někteří z nich žijí. Jsou s námi a my s nimi.

Dr. O.ů Tuleškov